Studium v zahraničí bylo mým “nedosažitelným” snem zhruba od doby, kdy jsem pořádně začala přemýšlet nad svou budoucností. Pomalu, ale jistě, se však blížil můj poslední ročník na gymnáziu a já zjistila, že ten můj sen není ani zdaleka tak nedosažitelný, jak jsem se domnívala.

Přibližně na jaře 2018 jsem, přes všechny své obavy, kontaktovala poradenské centrum pro studium ve Velké Británii UNILINK. Už teď mohu říci, že to bylo jedno z mých nejlepších rozhodnutí. To jsem si ovšem v tu dobu vůbec neuvědomovala. Britská vláda se totiž v ten samý čas rozhodovala, zdali v případě Brexitu nadále povolí studovat za stejných podmínek na britských univerzitách i studentům z Evropské unie. Bylo to dlouhé čekání, ale nakonec přišlo oznámení, v němž britská vláda oficiálně potvrdila, že studium za stávajících podmínek bude možné (minimálně pro příští akademický rok).

Následně jsem byla pozvána na seminář o studiu ve Velké Británii. Mohli se na něj dostavit i rodiče a UNILINK s námi probral možnosti vysokoškolského studia ve Spojeném království, jak takové studium probíhá a jaké možností nabízí, přijímací proces, možnosti studijních programů, výběr správného oboru a univerzity, financování studia, životní náklady a možnosti z brigád, nabídku stipendií, Brexit a všechno ostatní, co nás zajímalo. Seminář byl velice užitečný nejen pro nás studenty, ale hlavně pro některé rodiče, kteří o rozhodnutí svých dětí možná trochu pochybovali. Já jsem si z něj však odnesla jasnou vizi o své budoucnosti.

Na začátku školního roku tak mohl začít proces, který měl vyvrcholit mým přijetím nebo nepřijetím na britskou univerzitu. Od UNILINKu mi byl přidělen tzv. UNILINK buddy, tedy kontakt na jednoho z nynějších studentů v Británii, který mi s celým procesem pomáhal a bez něhož bych si pravděpodobně nevěděla rady. Ten mi obratem poslal návrh oborů a univerzit, sestavený podle mých preferencí. Z těchto univerzit jsem si pečlivě vybrala 5 mně osobně nejbližších. Mezi má kritéria patřila hlavně náplň oborů, poté požadovaná úroveň z angličtiny, cena ubytování a také umístění univerzity. Těchto pět univerzit jsem si následně seřadila od té nejvíce preferované po tu nejméně oblíbenou. Po tomto kroku jsem byla schopná vyplnit první dvě strany mé přihlášky. V přihlášce jsou mimo osobních údajů vyžadovány i předpokládané známky z maturity. Nemusíte se však bát, univerzita na těchto známkách v přihlášce nijak nelpí.
Důležitou kolonkou v přihlášce je také úroveň angličtiny. Každá univerzita totiž požaduje jinou úroveň. Jsou školy, kterým stačí 1 nebo 2 z maturity z angličtiny (úroveň B1), u jiných si studenti musí udělat FCE certifikát (úroveň B2) a na některých vyžadují i CAE, nebo IELTS certifikáty (tedy úroveň C1). Je tedy nutné se zařídit podle těchto požadavků. Já osobně jsem například navštěvovala kurzy, které mě připravily na úspěšné složení testů FCE. Certifikáty se všeobecně doporučují dělat, ještě než začne ten pravý maturitní shon, tedy okolo února až března.

Po výběru univerzit bylo načase začít psát tzv. Personal Statement (něco jako motivační dopis, proč by právě Vás měla univerzita přijmout na Vámi zvolený obor). U mě se právě Personal Statement ukázal být kamenem úrazu. Nikdy před tím jsem se totiž nemusela tolik zamyslet nad vším, co jsem až doposud dělala, jaké koníčky, předměty nebo brigády související s mým oborem jsem měla. V čem jsem pro univerzitu přínosem? Mám představu, co chci dělat až dostuduji? Byla jsem upřímně ztracená a nevěděla, jak celý Statement pojmout. Ale i s tímto mi UNILINK pomohl. Vytvořili speciální tool, který mě psaním Personal Statementu provedl krok za krokem. Díky němu a konzultacím s mým UNILINK buddym jsem už před Vánoci odesílala vyplněnou přihlášku, přičemž uzavírka byla až do 15. ledna. Přihláška se podává pouze jedna, ale za to rovnou na 5 univerzit.

Avšak neméně důležitou součástí přihlášky je i reference od jednoho z učitelů. V referenci většinou učitel popíše, jak se student v hodinách chová, jako pracuje a tak dále. Je opravdu důležitá a domnívám se, že bez tak dobré reference, která mi byla napsána, bych neměla nejmenší šanci na úspěch.

Zhruba po 3 týdnech od odeslání přihlášky mi přišel email s vyjádřením všech pěti univerzit. Když na to teď pomyslím, byl to opravdu zvláštní pocit. Ke svému překvapení jsem totiž byla podmíněně přijata na všech pět univerzit. Tím však proces neskončil. Bylo ještě nutné vybrat si 2 nejpreferovanější univerzity a určit si tzv.”Firm choice” a “Insurance choice”, tedy pokud bych nesplnila podmínky na moji první univerzitu, ta druhá mi musí podržet místo až do června. A o jaké se jednalo podmínky? Mít požadovanou úroveň angličtiny (to pro mě znamenalo udělat si výše zmíněny certifikát) a odmaturovat do požadovaného průměru (u mých univerzit do 2.0 až 3.0). Některé univerzity s uměleckými obory například požadují i portfolia, ale to nebyl můj případ.

Do maturity jsem si také stihla vybrat ubytování na kampusu své Firm choice, kde se ceny za kolej pohybují okolo 80 až 115 liber za týden. Univerzitní koleje jsou však často vybaveny soukromým sociálním zařízením a celkově jsou velmi moderně zařízené. Na tyto a další životní náklady většina univerzit poskytuje možnost stipendií, jejichž podmínky se v rámci univerzit liší. Stipendia samozřejmě nestačí na pokrytí všech nákladů, a proto je nutné počítat s tím, že ke studiu na univerzitě přibyde i brigáda.

Jak jsem psala na začátku, můj nedosažitelný sen se stal skutečností. Pokud tedy máte zájem a chuť jít si za podobným cílem, neváhejte ani minutu. Už teď totiž vím, že celý ten proces stál za to, i kdybych se na žádnou univerzitu nedostala. A pokud se do toho vrhnete, budu Vám držet palce!

Klára Řiháková, květen 2019